Od počátku moc citlivě jsem dorazila do obyčejných případů v práci a stále jsem se roštilovala s důvodů ani jisté ani pevné situaci. Po vrácení s kanceláře domů stále jsem žila tím, co toho dne stálo se v práci. Stále jsem vzpomínala a přežívala znovu slova a chováni se pronásledovateli.

První symptomy onemocnění objevili se už v prvních měsících mého zaměstnání v oddělení řízení lidských zdrojů.

Nejprve…

• Nejprve objevil se nepokoj. Šla jsem spát, s neklidnými myšlenkami na další den a ráno, vzbudila jsem se s křečí v žaludku a jsem cítila strach před choděním do společnosti. Furt rostl ve mne pocit nepokojů a odrazovaní.
• Jsem začala mít problémy s usínáním, a v průběhu času téměř trvalé doprovázela mi nespavost.
• Jsem ztratila chuť. Častěji jsem začala pociťovat žaludkové potíže, které zvýšili v případě pro mne moc nervozní situaci, jako na přiklad: voláni „na kobereček“ k šéfovi a nepříjemná s ním rozmluva. Po každé takové rozmluvě jsem měla žaludkové potíže.
• V poměrné krátké době, jsem začala pociťovat fyzické unavení i slabost. Objevili se taky bolesti a točení hlavy, kterých doteď jsem nikdy neměla.
• Celé dny doprovázeli mne nervové napětí, které jsem v sobě potlačila a které jsem se snažila neukazovat zevnitř. Byl to počátek neurózy.
• Začala jsem mít problémy s nohami a svalami. Jednoho dne jsem vystoupila s autobusu a hned jsem uviděla, že se něco děje s mojími nohami. Měla jsem dojem, jako by svaly ztuhli. Jsem se nemohla pohybovat s místa, aby jit na tramvajovou zastávku, kde jsem měla přestup do práce. Počkala jsem několik minut, než jsem byla v kondici dál normálně jit. V další době častěji jsem uviděla stejně symptomy.
• Zas jiný krát, kdy jsem běžela k autobusu, a potom ve spěchu chtěla jsem vstoupit do něho – jsem upadla na schodech. Jsem cítila, že mám bezvládné nohy. Jsem neměla sílu stoupnout, a pouze nějaká osoba mi pomohla vstat. V další době stalo se mi to několik krát, stejných úpadků na schodku autobusu nebo tramvaje.
• Takové události vyvolali čím dál větší strach před vstupováním do vozidel veřejné dopravy. Jsem uviděla, že rychlo objevilo se a rostlo ve mne napětí, kdy dojel můj autobus nebo tramvaj. Méně a méně jsem mohla normálně vstoupit, a obvykle jsem musela vtáhnout rukama.
• Jsem nevěděla, co se děje se mnou. Jsem nemohla pochopit, jak se to stálo, že bojím se vstoupit do obyčejného autobusu, jestli doteď jsem jezdila hodně po Evropě, a cestovaní autobusem nebo vlakem bylo pro mne pak pravdivou příjemnosti. Kromě toho, vždy jsem byla uvažovaná za osobu zdravou „jako ryba“ a proto dala jsem si otázku: Co se děje se mnou?

Později…

• S během měsíců nepokoj, který doprovázel mi od počátku práce v oddělení řízení lidských zdrojů postupně přeměnil se v úzkosti o rozmanité přírodě. Na první jsem začala se bát chodění do práce a kontaktů s pronásledovatelemi.
• Kdy bolesti noh stali ještě víc obtíží, objevila se úzkost o chodění a upadnutí na ulici. Pak třepali se mi nohy a jsem nemohla ustát v místě o vlastní síle. Proto často jsem musela se držet něčeho aby neupadnout. Když zas jsem šla dál s místa, moje nohy byli těžké a bezvládné jako špalek; málo co jsem mohla je táhat. To bylo pro mne pravdivé utrpení.
• V případech takových jako vyšší objevil se další typ úzkosti – úzkost na pohled lidí. Prostě jsem se bála, že upadnu na očích chodci. Když někdo byl blízko tady úzkost rostla, a nohy klesli, udělalo se mi špatně, a jsem myslela, že omdlím. Došlo do toho, že nejlépe by chodila za tmy, tak aby nikdo nemohl mne uvidět.

S během času…

• Cítila jsem čím dál větší posedlost úzkosti. Začala jsem se bát dělání obyčejné, každodenní činnosti, na přiklad: přejit přes ulici, přejit na obrubník, přejit na schody což vedou ke schodišti, jit do obchodu a jiné. Úzkost a strach zvládl cely můj život. To co se pak dělo se mnou, nebylo to k vydržení.
• Stále záchvaty úzkosti celkově zničili můj klid a převraceli nohama nahoru cely můj život. Jsem se cítila čím dál horší jak mentálně tak i fyzicky.
• Objevili se taky jiné symptomy onemocnění: silné bolesti šije a pateří, bolesti v hrudníku s růžným stupněm intenzity. Jsem věděla, že více jsem slabší fyzicky. To byla můra!
• Jsem byla plna lítostí a hořkosti, a to co jsem přežívala ve „vnitř“ možno jmenovat „bouřkou emocí“. Však zevnitř jsem se snažila chovat v klidě a byt zdrženlivá a hodná kvůli spolupracovníkům. Ve skutečností moje nervová síla pomalí ukončovala. Jsem se cítila jako nafoukány do hranicí možnosti balon – za chvíli praskne s hlukem a rozpadne se na kousky.

Bohužel…

• Můj zdravotní stav začal předložit se na pracovní účinky. Počáteční nadšení a radosti nedoprovázeli už mi ze změnou pozici. Práce nedávala mi žádné spokojenosti a vykonávaní úkolů – které doteď byli velkou výzvou – ve skutečnosti stalo se jenom nutné povinnosti, které jsem vykonávala s velkým úsilí.
• S během času jsem měla větší problémy s koncentrací. Zjistila jsem taky, že postupně přestávám věřit v sobě, své možnosti a znalosti. Začala jsem utrácet pocit vlastní hodnoty. V předchozích pracovní místa jsem věřila, že jsem schopná udělat něco důležitého a užitečného na obsazené pozici. V době zaměstnaní v bance v oddělení řízení lidských zdrojů jsem tu viru ztratila.

V konci…

• Po několik měsíců práce ve stresu, v podmínkách psychické přetížení a ohroženi ztráty práci došlo k nejhroznějšímu potíží a nemoci.
• Úzkosti zvětšili se do toho stupně, že možno říct o traumatických stavech úzkosti. Často jsem se vzbudila v noci kvůli nočním můrám.
• Rozvíjeli se hrozné fyzické nemoci. Doprovázeli mi časté blokády fyzických reakcí, které s počátku měli jenom místo v situacích stresových. Potom tato potíž se objevila a zvětšila v průběhu obyčejní každodenních události. Symptomy objevili se všude – v práci, na ulicích nebo kdekoliv.
• Zvětšili se problémy s nohami, kloubami a svalami. Jsem měla velké problémy s choděnim a nemohla jsem se už dostat sama do práce. Téměř každý den jsem musela používat taxi, protože nebyla jsem ve stavě ani dojit na zastávku, ani vstoupit do autobusu nebo tramvaje.
• Neuhnuli mne taky potíže o neurologické přírodě – ztuhlostí rukou, pokleslá víčka oka, dvojité vidění, starosti a potíže s mluvením (nepochopitelné mluvení, koktání), potíže jíst a polykáni, ztuhlostí čelisti.
• Zvětšili se srdcové potíže. Před onemocněním málo co jsem používala výtah v paneláku, vstoupala jsem pešky (taky s těžkými taškami) na šesté patro, na kterým pak jsem bydlela. Zas po větších potížích, a taky po průchodě několik metrů ulici jsem cítila silné bušení srdce a já jsem dostala záduchu. V tento způsob jsem nemohla porazit žádné vzdálenosti bez nutnosti opakované zastavení a odpočinku.

Události v práci způsobili na mne mnoho nemocí a potíží, které v poměrně krátké době vedli praktické k celkovému zničení mého těla.